Вече

Межрегиональная Общественная Организация

Главная

На форум

Об организации

Акции


Текущее время: Чт, 28 мар 2024, 15:18

Часовой пояс: UTC + 3 часа [ Летнее время ]




Начать новую тему Ответить на тему  [ 1 сообщение ] 
Автор Сообщение
СообщениеДобавлено: Сб, 30 апр 2011, 23:43 
Не в сети
Site Admin
Аватара пользователя

Зарегистрирован: Пн, 03 авг 2009, 23:49
Сообщения: 4207
Откуда: гондурас
Президент Уганды Мусевени о Муаммаре Каддафи

http://editor.rus-obr.ru/ru-web/10285

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ЧЕХИЯ за Каддафи

Dajte v google translator - krasivaja statja



Válka proti Libyi

Tisíce Indů, Egypťanů, Číňanů, Turků, Evropanů, Korejců a dalších prchá z Libye. Co vůbec dělali v Libyi? Západní média tvrdí, že nezaměstnanost samotných Libyjců přesahuje 30%. Pokud je to pravda, proč tam pracovalo tolik cizinců? CNN, BBC, Al Džazíra, nejmenujíc všechny tiskové agentury, nám vnucují představu o lidovém povstání proti krvavému diktátoru Kaddáfímu, jeho synům a nohsledům, kteří za čtyřicet let přeměnili demokratickou zemi v peklo. Přesně podle připraveného scénáře podpory kontrarevolučních sil slyšíme rozhovory s „revolucionáři“ uskutečněné údajné na ulicích Benghází nebo Tripolisu, s kulisou střelby ze samopalů, pálením obrazů diktátora a jeho vlajek. Moderní počítačová technika a televizní technika dokáže divy. Logicky uvažující občan, si nemůže nevzpomenout, že ho podobnými, virtuálními představami, které dokáži neskutečným způsobem předčit realitu, krmí televize ve válečných filmech, denně. Vliv na lidskou psychiku je ohromující. Když ti každodenně opakovaně ukazují letouny a vrtulníky útočící na mírové demonstrace na ulicích libyjských měst, slyšíš zprávy o ministrech a velvyslancích, kteří postupně přecházejí na stranu lidu obviňujíce při tom krvavý režim a vytvářejíce prozatímní vládu, nasloucháš informacím jak desetitisíce neozbrojených demonstrantů dobývají celá města a regiony Libye, ať chceš nebo nechceš, začínáš tomu věřit. Teprve později se k tobě dostane alternativní informace o tom „že celonárodní povstání“ není nic jiného než televizní inscenace katarské Al Džazíry. Dovíš, se že všechna vystoupení proti Kaddáfího režimu pocházejí vlastně od Al Kájdy, která již desítky let slouží prosazování amerických a saudských zájmů, zjistíš, že mladí „revolucionáři“ dostávají za svou účast na protestních akcích od organizátorů drogy a 300 – 500 USD denně, že zbraně a munici pašují do země z Egypta CIA, Mossadem a tajnými službami NATO najatí teroristé. Když se budeš domáhat snímků rozbombardovaného Benghází dostanou se ti snímky z rozbitých iráckých měst a sídel sektoru Gazy po útocích Izraelského letectva. Začne ti být podivné, že několikrát dobytá civilní letiště fungují prakticky bez problémů, totéž se týká i námořních ropných terminálů.

Z korporativních médií a bohužel z ani tzv. levicových zdrojů se nedovíme, že Muammar Kaddáfí má od počátku vyprovokovaných protestů nezanedbatelnou podporu jak v Libyi, tak i v zahraničí. Média odvádějí to, co je jejich úkolem – dezinformují, vytvářejí představu, že situace v Libyi má stejný původ, jako v Tunisu, Alžíru a Egyptě. Představují Kaddáfího, jako stejného lumpa a lupiče, jakými byli donedávna Mubarak a tuniský bin Alí.

Válka proti Libyi, jejímž cílem je ovládnutí surovin, ve které již dnes bojují Arabi získání Západem, proti Arabům vedeným Kaddáfím, usilujícím o udržení suverenity samostatné země, členského státu OSN, může skončit porážkou progresu a nastolením nemilosrdné buržoazní diktatury. Vojenská převaha Západu je nesmírná.

Pouze od konce 2.světové války vedly USA, za pomoci svých spojenců z NATO, Jižní Korey, Izraele a Austrálie války proti KLDR, VSR, Afghánistánu, Iráku a Palestině nepočítajíc desítky menších konfliktů po celém světě, stovky státních převratů a intervencí s cílem dále prohloubit ovládání světového trhu, přírodních zdrojů a národů. Nyní pokračují proti Libyi, na řadě pak bude Írán a další.

Jaké změny však nastanou po eventuální porážce Kaddáfího?

Nejdříve si je potřeba položit otázku: Byla libyjská revolta vyvolána sociálními problémy, jako nezaměstnanost a bída, což nám vnucují již zmíněná média? Libyjské obyvatelstvo má nejvyšší životní úroveň v Africe. HDP na obyvatele činí 6000 USD. Pokud jde o oficiální „Index lidského rozvoje“, který je průměrem tří indexů: indexu očekávané délky života, indexu vzdělání a indexu HDP (statistiku zpracovává každoročně OSN) a který nejlépe charakterizuje kvalitu života obyvatelstva, byla Libye v roce 2010, jako vedoucí africká země na 53. místě na světě, další byl Tunis až osmdesátý první. Při tom v roce 1951 byla Libye oficiálně nejchudší zemí na světě. Dva britští významní žurnalisté David Bluntly a Andrew Lycett, kteří nejsou v žádném případě příznivci Libyjské revoluce museli napsat: „ Mladí lidé jsou dobře oblečení, živení a vzdělání. Dnes si Libyjci vydělávají v průměru na hlavu více než Britové. Nerovnost ročních příjmů je menší než ve většině států. Libyjské bohatství je rozděleno spravedlivě v celé společnosti. Každý Libyjec má zajištěno bezplatné (a často vynikající) vzdělání, lékařskou a zdravotní péči. Nové školy a nemocnice jsou impozantní podle všech mezinárodních standardů. Všichni Libyjci mají vlastní dům nebo byt, automobil, TV, video a telefon.“

V porovnání s většinou zemí třetího světa a dokonce i prvního, se Libyjci mají opravdu dobře. V celé zemi probíhá rozsáhlá bytová výstavba. Za byty se neplatí nájem, V Kaddáfího (buržoazními ideology vysmívané) „Zelené knize“ se dočteme: „Dům je základní potřebou individua a rodiny, proto nesmí být vlastněn někým jiným.“

Libyjská revoluce, díky příjmům z exportu ropy a zemního plynu zajistila Libyjcům tak vysokou životní úroveň, že začali odmítat vykonávat manuální práce v průmyslu, zemědělství i službách. Vláda musela dlouhodobě importovat pracovní síly. Za historické krátké období se nepodařilo zlomit psychiku libyjských Arabů, podle které musí každý Libyjec mít vlastní podnik. Rodiny by považovaly za potupné, kdyby jejich synové museli manuálně pracovat. Preferuji, aby zůstali nezaměstnání a žili z podpory. Žádný režim není perfektní a ani Libye není výjimkou. Ekonomice a sociálnímu systému země způsobily největší škody téměř deset let trvající sankce. Globální neoliberální kapitalistické krizi se nevyhnula ani jedna země světa, zasáhla všechny, včetně zemí, které po revolucích odmítly tržní společnost. Ale ani tyto problémy nejsou tím, co by mohlo vyvolat třídní konflikt. Co to tedy bylo?

Bitva o Afriku

Současné bouře, které jsou prezentovány jako sociální revoluce proti diktatuře, jsou střetem dvou politických skupin: Kaddáfím vedených Panafrických sil, prosazujících realizaci jeho vize „jednotné Afriky“ (smrtelně nebezpečné pro světový imperialismus) a reakčních rasistických sil libyjských Arabů, odmítajících tuto vizi, a prosazujících spolupráci (a tedy plnou podřízenost) s EU. Kaddáfího perspektivní záměr sjednotit Afriku, zavést jednotnou měnu, vytvořit společnou armádu a prosadit svobodu a nezávislost celého kontinentu, na který vyplýtval mnoho energie a prostředků, se stal hlavní politickou zbraní, kterou doporučili západní poradci opozici, aby ji využila k jeho odstranění. Opozici se podařilo přesvědčit část obyvatelstva, že další prodlužování pobytu „revolučního vůdce“ ve vedení státu způsobí spád životní úrovně. K tomu se přidala i tradiční nenávist Libyjců vůči „černému obyvatelstvu“ Afriky, o kterém Kaddáfí tvrdí ve své „Zelené knize“ i ve svých veřejných vystoupeních před Libyjci a revolučními vůdci z celého světa, že i Libye patří ve skutečnosti černochům, kteří ji vlastnili dlouho před příchodem Arabů a že „černá rasa se stane nejmocnější ve světě“. Kaddáfí je nesmírně oblíben u většiny obyvatel Afriky, kteří ho nazývají „vůdcem revoluce“, „králem králů“ a podobně. (Je zajímavé, že stejnou naději pro utlačované představuje v Latinské Americe Hugo Chávez a v postsovětském prostoru Alexandr Lukašenko.) V lednu 2011 vyzval k vytvoření společného sekretariátu tradičních afrických kmenových náčelníků a králů, (má s nimi výborné vztahy), který by koordinoval vytváření nové Africké jednoty. K tomuto kroku přistoupil až poté, kdy byl odmítnut oficiálními hlavami států. S podobným nezdarem se v minulosti setkali jak Kwame Nkrumah, tak i Sekou Toure.

Afričtí žoldnéři nebo bojovníci za svobodu?

Buržoazní média, která neposkytují Kaddáfího přívržencům žádný prostor, označují černé Afričany za žoldnéře. Jak je to ve skutečnosti? Jako všechno, co se dlouhodobě tvrdí o Libyi je lež, založena na rasistickém pohledu na vývoj situace v Africe. Černí vojáci v uniformách libyjské armády jsou lidé z celé Afriky a africké diaspory v Libyi, kteří podporují a respektují Kaddáfího za jeho příspěvek africké emancipaci. Za posledních dvacet let přišly do Libye tisíce Afričanů z celého kontinentu. Zde získali vzdělání, práci a vojenský výcvik – mnozí z nich náleží k osvobozeneckým hnutím z celé Afriky a světa. Z nich byly zformovány mezinárodní prapory, pevně odhodlané bránit vymoženosti revoluce. Jsou to Afričané, kteří jsou odhodlání položit za Kaddáfího a revoluci své životy. Neliší se od španělských internacionálních brigád. Náleží mezi ně i tisíce Tuaregů, kteří v průběhu revoluce vstoupili do „Islámské legie“ a pak bezpečnostních složek.

Afričtí imigranti terčem útoků

Zatímco afričtí bojovníci z Čadu, Nigeru, Mali, Ghany a Jižního Súdánu bojují v řadách libyjské armády za obranu vymožeností této africké revoluce, milion černých utečenců a tisíce migrujících dělníků riskují, že se stanou obětí pomsty „povstalců“ za podporu Kaddáfího režimu. Turecký stavař popisuje jeden z uskutečněných masakrů v posledních dnech: V naší společnosti pracovalo 80 dělníků z Čadu. Povstalci je bezdůvodně povraždili sekerami. Podobně již povraždili mnoho dalších dělníků. Nikoli strach z Kaddáfího, ale z rasistických arabských povstalců. To je hlavní motiv pro masivní exodus, dělníků a expertů z Afriky i celého světa. Proti Kaddáfího sílám bojují ozbrojení povstalci. Část jich přešla z ozbrojených sil, ale většina povstalců má vlastní zbraně, které mohli v souladu s Kaddáfího filosofií, vlastnit.

Důležitou otázkou je nelegální útěk tisíců imigrantů i Libyjců do Itálie a dalších států EU, kteří prchali pod tlakem západních masmédií, které jim slibovaly najít „lepší“ život v Evropě.

24.ledna 2011 se konala v Libyi mezinárodní konference za účasti více než pěti set delegátů s názvem: „Decentní život v Evropě nebo vítaný návrat do Afriky“. Kaddáfí ve svém vystoupení uvedl: „V Evropě bychom měli žít slušně a důstojně. S Evropou musíme mít partnerské vztahy, nikoli vztah pána a otroka.“ Západ pochopitelně konferenci mediálně zneužil a obvinil Kaddáfího, že svolal konferenci proto, aby odůvodnil držení potencionálních emigrantů v koncentračních táborech.

Kontrarevoluce

Ozbrojené vystoupení opozice do značné míry Kaddáfího překvapilo. Předpokládal, že po všech ústupcích, které učinil a v období plného rozkvětu spolupráce, se Západ bude chovat korektně a nebude infiltrovat do libyjských institucí místo skutečných expertů agenty tajných služeb, kteří připraví proti němu převrat. Spletl se. Také si zřejmě myslel, že Rusko, které z něj ždímá 40 let peníze za své nekvalitní zbraně, bojovou techniku a munici, stejně jako ČLR, nepodpoří v RB OSN sankce proti Libyi. I zde se zmýlil. Není to úder zasazený pouze Libyi, ale i výstraha všem progresivním hnutím v Latinské Americe i jinde ve světě. I Hugo Chávez a jeho přátelé by si měli uvědomit, že pokud by potřebovali pomoc a podporu v případě americké invaze, budou obě velmoci postupovat pravděpodobně stejně, jako vůči Libyi. Po zkušenostech s Gorbačovem, který prodal všechny své přátele, přes Jelcina, Putina a Medveděva, mají progresivní levicoví vůdci jen malou nebo žádnou naději na podporu svého spravedlivého boje. Kaddáfí si byl rovněž vědom vysoké životní úrovně Libyjců v porovnání s Alžírem, Tunisem a Egyptem a měl za to, že se opozici nepodaří vyvolat nepokoje. Západní tajné služby, zejména anglické a francouzské mají staleté zkušenosti z prosazování koloniální okupace a zaměřily se i na správné funkcionáře. Do odboje zapojili Kaddáfího úhlavní nepřátelé: tzv. islamisty, arabské rasisty (mnozí z nich opustili vysoké funkce) a další. Někteří z nich se podíleli na provokačním pogromu černých Afričanů v roce 2000, jehož cílem byla snaha odradit Kaddáfího od jeho panafrické politiky. Dlouhou dobu Kaddáfí předpokládal, že islamisté jsou na jeho straně. Teprve nyní, když „Mezinárodní unie muslimských učenců“ začala volat po jeho zatčení a postavení před soud si uvědomil jak byl důvěřivý. Nevyžadují odsouzení Mubaraka, který se vlastně s Izraelci podílel na genocidě Palestinců v Gaze a smrti milionů muslimů v Iráku a Afghánistánu. Kaddáfího vina spočívá hlavně v tom, že se odvážil postavit vládcům nejreakčnějších muslimských států a hlavně jejich reakčnímu výkladu Koránu, zneužívanému k útlaku vlastního lidu. Pokusil se postupně omezovat kruté feudální tradice, hluboce zakotvené v libyjské rodině a prosazovat emancipaci žen. V žádné islámské zemi neměly muslimky takovou svobodu, jako v Libyi a Afghánistánu (do pádu Nadžibullahova režimu). Město Benghází bylo vždy centrem odporu. Sídlem nejrůznějších velmi bojovných pravičáckých a reakčních islamistických hnutí vedených představiteli islámských sekt jako Wahhabisté (Saudská Arábie) nebo Salafisté. V Benghází vznikla i „Libyjská islámská bojová skupina“ , která se sama asociuje s Al Kájdou a je podezřelá z vražd mnoha vůdců Libyjských revolučních výborů. V ideové oblasti je jejich odpor zaměřen proti Kaddáfího revolučnímu výkladu Koránu. Sami prosazují Islám, jako pouhé rituální náboženství, které se ve své podstatě vrací do období feudalismu a odmítá osvobozující spiritualitu Islámu. Tito tzv. islamisté odmítají západní kolonizační úsilí, ale nemají žádnou vlastní koncepci sociálně ekonomických změn a ani se nesnaží hledat východiska z polofeudálních a kapitalistických systémů arabských režimů, což je živnou půdou pro rozvoj nejzaostalejších a nejreakčnějších ideologií a udržení tradičního stavu společnosti. Kaddáfího filosofie, rozpracována v „Zelené knize“ odmítá řádění nespoutaného kapitalismu a všech jeho forem, včetně kapitalismu státního a neoliberálního. Jeho názory o tom, že Islám je neslučitelný s kapitalismem nejsou přijatelné pro většinu Arabů a tzv. islamistů, pro které jsou podnikání a obchod hlavním krédem.

Správně pochopit Kaddáfího

Ať se Mummar Kaddáfí ( jehož antiimperialistický boj jsme sami dlouhou dobu podporovali) dopustil pod imperialistickým tlakem jakýchkoliv chyb, je potřeba především vyzdvihnout jeho zásluhy. V Libyi prošlo ideologickou a politickou přípravou mnoho revolučních skupin z celého světa. V roce 1982 zde vznikla světová „mathaba“ (místo shromáždění lidí se stejnými zájmy). Kaddáfí podporoval revoluční hnutí včetně jihoafrických politických stran, hnutí a revolučních skupin jako ANC, AZAPO, PAC a BCM, namibijskou SWAPO, angolskou MPLA, nikaragujské Sandinisty, saharské POLISARIO, palestinskou PLO, Americká hnutí původních obyvatel a mnoho dalších.

Nelson Mandela nazval Muammara Kaddáfího jedním z největších bojovníků za svobodu 20.století s tím, že Jihoafričané mohou za kolaps apartheidu v mnohém vděčit právě Kaddáfímu a Libyi. Mandela rovněž řekl, že v nejtěžších okamžicích života jak svého tak i svých spolubojovníků to byl právě Kaddáfí, kdo byl stále s nimi. Kaddáfího „Zelená kniha“ představuje ostrou kritiku kapitalismu a západní parlamentárního modelu mnohostranické demokracie. Zatím se nikdo nepokusil popřít, že systém „přímé demokracie“ prezentovaný Kaddáfím je vhodným alternativním modelem pro Afriku a Třetí svět, kde buržoazní parlamentarismus selhal a přinesl pouze bídu, etnické i tribální konflikty a chaos. (Ostatně to bylo vždy cílem světového kapitalismu po ukončení koloniální nadvlády v šedesátých létech minulého století.)

Řekněme si naprosto otevřeně: v Libyi nejde o boj mezi mírumilovnými demonstranty a ozbrojeným nepřátelským státem. Válka vedena v Libyi je boj mezi sílami, které chtějí svobodnou Libyi a Afriku, ve které je vyloučen útlak neokolonialismu a neoliberálního kapitalismu a jejich odpůrci, působícími v žoldu světového kapitálu. Nepleťme se: Pokud Kaddáfí a libyjská revoluce budou poraženi, nebude zlikvidován fiktivní africký diktátor. Vznikne precedens pro další kapitalistické globalizované vojenské zásahy proti všem progresivním vůdcům, kteří se snaží zajistit pro své národy přijatelný a důstojný život.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Каддафи и Ливия.

Сегодня внимание всего мира приковано к Ливии. Панарабская революция превратилась в некий адский аттракцион.Уже вполне уместно принимать ставки на то, кого свергнут следующим.

По какой-то необъяснимой логике свядомиты всех мастей занимают сторону протестующих.Даже не имея ни малейшего представления об обстановке в конкретной стране все дружно кричат "Ура!Народ восстал против диктатора и нищеты!".Особенно в этом плане выделяются жители Беларуси.Видать не будучи способны скинуть своего упыря,от души радуются за тех,у кого на это хватает смелости.

Вот докатилась очередь до Ливии и режим Каддафи по всей видимости отсчитывает последние дни, но не факт,что так будет.И нет там уже никаких мирных манифестаций.Идёт банальный вооружённый переворот при поддержке толпы.Именно переворот,а не революция.Революция подразумевает смену правящего класса и политического строя.Переворот - это только смена правящей элитной группы без изменения правящего класса и политического строя.По этим признакам не являются революциями ни свержение Мубарака,ни нынешние события в Ливии.В случае Мубарака власть перешла к военным,у которых по сути была и раньше:Мубарак сам военный.В случае Ливии власть при победе оппозиции перейдёт к вождям бедуинских племён и снова же военным,которые были при власти и раньше.

Странно,что ни кто не обратил внимание на то,что по "безоружным" манифестантам работает артиллерия и даже авиация,а они не расходятся. В Минске разбежались от одного только выхода ментов, а этих даже армия который день угомонить не может.Но манифестанты по прежнему на всех телеканалах только мирные и все за демократию. Только почему-то в освобождённых от тирании районах провозглашаются исламские эмираты.



Каддафи то,Каддафи это...И уже ливийские студенты дают интервью для сайта "Свабода" о том,как им плохо жилось в Ливии.

Но так уж плох Каддафи для ливийцев,как его пытаются изобразить следуя тренду? Каддафи - тиран,без сомнения. Деспот. Но сравнивать его с остальными восточными правителями никак нельзя.А уж тем более с Лукашенко.Это вообще совершенно разные по масштабам фигуры.В отличие от Лукашенко,развалившего всё доставшееся ему от СССР хозяйство, Каддафи отстроил свою страну на пустом месте.

Позволю себе внести пару штрихов в портрет Ливии при этом "кровопийце".



Итак,посмотрим на медаль с другой стороны.

Торговый баланс : Экспорт - 64,5 млрд долл.Импорт - 26,6 млрд долл. - тут всё ясно без объяснений.

При Каддафи построено множество нефтепроводов и большущий водопровод "Живительная река",который несёт питьевую воду из скважин в пустыне на побережье. Книга рекордов Гиннесса признала Великую рукотворную реку самым большим ирригационным проектом в мире.В отличие от большинства стран региона Ливия имеет относительно развитую промышленность.Важнейшие предприятия промышленности заложены во времена итальянского колониального присутствия.Основу составляют металлообрабатывающие и машиностроительные предприятия г.Триполи. После окончания изоляции (2004 год) в экономику Ливии было инвестировано около 200 млрд долларов.Были планы в течение ближайших 10 лет инвестировать в ряд масштабных проектов ещё 500 млрд долларов.(Гражданину Лукашенко с его амбициями о таких цифрах остаётся только мечтать) Была договорённость с французами о строительстве станции опреснения морской воды,на базе ядерного реактора.В Ливии куда лучшие чем в Беларуси дороги. В 2012 году должна быть сдана железнодорожная линия Сирт - Бенгази протяженностью 554 км,которая пройдет вдоль побережья Средиземного моря и соединит крупные города Ливии.Строят дорогу российские железнодорожники,сумма контракта - 2,2 млрд долларов.(одно радует,что деньги проплачены и уже благополучно спизжены) Украинские судоверфи получили контракты на строительство судов, в том числе и военного назначения(получат ли люди деньги за это - большой вопрос)



В Ливии дешёвые продукты питания.Всё,что касается местного производства,стоит очень дёшево.Пять буханок хлеба стоят на белорусские деньги всего лишь 400 рублей.Килограмм зеленого чая - 800.Килограмм сахара - 2000.Есть сеть магазинов,реализующих товары питания для многодетных семей буквально за копейки. Налоги на бизнес там вполне вменяемые. Таксист,например,заплатив за патент 400 динар (1 млн бел.рублей) в год, остальную выручку оставляет себе. Каждый гражданин Ливии может взять долговременную беспроцентную ссуду у государства на строительство жилья.



Ливия - страна автомобилей.Автомобиль - основное средство передвижения. Многие семьи имеют неплохие импортные машины и то порою аж по три на семью,потому что государство помогает деньгами.В частности новенькая Toyota Corolla 1,8 бойцу народного ополчения обходится всего в 4500 $.При этом на рынке она будет стоить уже в районе 20000 $. После получения такой манны небесной,ливиец имеет выбор,оставить себе, податься на этой машине работать в такси или же банально её загнать на рынке,заработав при этом кучу бабок. Как рассказывают проверенные источники,ливийский госслужащий,при выходе на пенсию,очень часто получает отходные в виде четырёхколесного подарка - Mitsubishi Rosa. Битые автомобили ремонтируют редко.Очень часто,даже после несерьёзной аварии, почти новый автомобиль кочует не в ремонт,а прямиком на свалку. На территории Ливии по приблизительным оценкам гниёт порядка 10 млн. автомобилей.





Буквально каждый гражданин Ливии,если только он захочет,может продолжать своё образование и стажироваться за рубежом за счёт государства (собственно благодаря этой возможности и находятся у нас ливийские студенты). Кстати уровень образования ливийцев это одно из самых главных достижений Каддафи за время его правления.Бывшая некогда отсталая и безграмотная,сегодня Ливия является самой образованной страной на африканском континенте.В возрасте 15-ти лет грамотой владеет 96% населения страны.Более того,по показателю индекса развития человеческого потенциала (ИРЧП) она опережает даже пост-советские страны(впереди только Литва и Латвия) и занимает 53 место в мире.(Россия только 65-е) - Список стран по индексу развития.





В Ливии множество аптек с бесплатным отпуском лекарств. Причём лекарства настоящие ибо при обнаружении подделок смертная казнь гарантирована.В магазинах НЕТ продуктов с просроченным сроком годности. Этот вопрос отслеживает спецполиция. Если только такой факт будет выловлен,бизнес закрывают и предпринимателя жёстко штрафуют.

В Ливии бензин дешевле воды. 10-ти литровая канистра воды стоит 5000 бел.рублей и столько же бензина - 3000 рублей.(1$)

В Ливии сухой закон и пьяного безобразия,как у нас,на улицах не увидишь.

В последнее время Каддафи разогнал множество министерств,как дармовых прожирателей народных денег,оставив только ключевые министерства.Освободившиеся средства направил в помощь ливийским семьям. На каждого члена семьи государство выплачивает 1000 долларов в год. За каждого новорожденного семья получает 7000 долларов.

Конечно в Ливии есть множество минусов.Пожалуй самый главный бич Ливии это бюрократия.Ливийские бюрократы,наверное,самые ленивые,своевольные и зловредные в мире.По рассказам свидетелей,в Ливии заметна мания величия в отношении начальственных постов. Иностранцам занимать начальственные посты запрещается,за исключением каких-то мелких ситуационных моментов. Ливийские чиновники весьма исправны в сотворении искусственных напряжённых ситуаций,за удовольствие почитают создать проблемы на ровном месте,циничны,насмешливы,неприступны и высокомерно относятся к иностранным рабочим. Многие страны,узнав от своих сограждан,насколько в Ливии любят чинить препятствия иностранцам,запретили своим кадрам без разрешения Национального министерства по трудоустройству выезжать на работу в Ливию как страну,где практически отсутствует система юридической и правовой защиты иностранных рабочих.

Если в Ливии позволить себе высказать мнение о том,что в чём-то "Ливия не хороша" - автоматом загремишь в калабуш (тюрьму) не глядя,что ты иностранец.Будь ты семи пядей во лбу,но самый обычный ливиец на твоём фоне чуть ли не высшая раса,только потому,что он гражданин своей страны,а ты просто гость,ты - никто.





При том,что в Ливии приличные зарплаты(к примеру,медсестра получает - 1100 динар(1000 $)), работать ливийцы не любят.Особенно молодое поколение.И безработица у них во многом мнимая.Заставить их работать - это большая удача.Они лучше наймут кучу египтян,турок,иракцев,сомалитян,алжирцев. Благо,деньги есть,а при избытке рабов какие там реальные цены на труд? Иные согласны и за баланду да за одежду работать.





Пособие безработным - 800 LYD( 730$ ).Новобрачным дают безвозмездно по 70 тысяч динар( 64 000$) на покупку квартиры.



UPD от читателя :"Поправлю - хлеб стоит 60 бел.рублей.40 булочек по 0.250 грамм - 1 динар,это 2 500 бел.рублей.Едят только горячий.Остыл выбрасывают.Валяется везде,иногда встречаются кучи хлеба в человеческий рост.Сахар - 1 динар,это коммерческая цена.Есть спец.магазины в каждом районе, где 1 мешок сахара стоит 12 динар,600 бел.руб кг.Мешок муки - 13 700 бел.руб. и т.д.Новый джип Мицубиси L200 стоит 11 тысяч долларов.Одежда:спорт.костюм адидас(китай) - 38 000.Туфли - 30 000.Кроссовки 50-60 000,очень много качественного трикотажа 100% хлопок,очень дёшево.Вот и посчитайте как "тяжело" жить безработному ливийцу на пособие 650 $ в месяц плюс ещё по 30$ на каждого ребёнка.Семья 2 чел. 8 детей - 1300$ пособие,плюс 240 на детей. Итого 1540$ не считая всякой другой помощи. Бюджет работающего в 10 раз больше.Кто занимается бизнесом в 100 раз.Работы очень много во всех сферах деятельности.Местный университет полупустой, учиться тоже не хотят.ЧТО ДЕЛАТЬ? ВПЕРЁД НА БАРРИКАДЫ!"



Вот такая она - Ливия при Каддафи,и вряд ли ливийцы после Каддафи будут жить лучше.



Желающих установить контроль над Ливией найдётся масса,начиная с нефтянных компаний,и заканчивая кем угодно. 3% мировых разведанных запасов нефти,маленькое население,большая страна - мечта,а не государство.

Кто снарядил мятежников и разыграл это всё - вопрос интересный. Но зная то, что телеканал "Аль-Джазира" принадлежит катарскому эмиру,основному конкуренту Ливии на мировом рынке газа, то вполне понятны и посылы репортажей о бесчеловечном ливийском режиме.

И как рассказывают вырвавшиеся из Бенгази очевидцы - протесты начали не мирные оппозиционеры, которые стоят с плакатами и ждут решения, а разъяренная толпа неуправляемых подростков 18 - 20 лет с камнями и палками. В 12.00 они идут на молитву,а потом выходят на улицу и всё начинают громить.Толпа и не собиралась вести какие-то переговоры, у них-то и лидеров на тот момент не было,и не было никаких политических требований,кроме как "бей полицейских". В Бенгази ВСЕ полицейские участки сожжены, в центре подожгли сотни машин.Сожгли даже машины скорой помощи у госпиталя. Вот такие они - мирные акции протеста.



Так-что европейцам по-хорошему надо молиться,чтобы Каддафи остался, иначе стране вполне серьезно может грозить сомалийский сценарий

_________________
Изображение

То, что не убьет тебя, сделает сильнее.
Читаем классику
памятка по уплате членских взносов


Вернуться к началу
 Профиль  
 
Показать сообщения за:  Поле сортировки  
Начать новую тему Ответить на тему  [ 1 сообщение ] 

Часовой пояс: UTC + 3 часа [ Летнее время ]


Кто сейчас на конференции

Сейчас этот форум просматривают: нет зарегистрированных пользователей и гости: 2


Вы не можете начинать темы
Вы не можете отвечать на сообщения
Вы не можете редактировать свои сообщения
Вы не можете удалять свои сообщения
Вы не можете добавлять вложения

Найти:
Перейти:  
cron



Rambler's Top100
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
Русская поддержка phpBB